Blogy uživatelů

Jak jsem tak čas od času projížděla sekci blogy zde na BDSMLife, tak se většina příspěvků skládala z vysněných lekcí a pofidérních povídek pro honibrky. Netvrdím, že jsem některou z nich nepřečetla - pár jich stálo za to a byly i kvalitně napsaná -, ale já tu jsem z trochu jiného důvodu.
Psaní je moje vášeň, něco, čeho se v mém životě snažím držet už několik let a zatím se mi to úspěšně daří. Nicméně tvůrčí bloky jsou zlo, a ačkoliv se s nimi snažím bojovat, je nad mé síly ze sebe chrlit jeden tvůrčí text za druhým.

Zároveň, když se ohlédnu ...

Byla jsem nespravedlivá. Taky nešťastná, protože nešťastně zamilovaná. Pak jsem byla šťastná, protože šťastně zamilovaná. A teď..? 

Dva roky jsem mlčela. Pominulo to, o čem tady byla asi tak půlka blogu. Pominulo ne-štěstí. Víceméně. Lhát si nebudem. Občas se sem vracím. Chci něco napsat. Vysvětlit, že věci nejsou tak, jak se zdály - nebo jak byly - možná z úcty k nim? Mrzí mě, že tady visí texty, kde křivdím. Strašně ráda bych to někdy napravila. Tenhle blog mi sloužil jako deníček. Jako místo mých vzpomínek. Hezkých i těch méně hezkých, ale mých. A tak, jak je, v tuhle chvíli už neodpovídá realitě.

"Počkej" řekl a zastavili jsme se. Nandal mi obojek a připnul vodítko a vedl si mě jako pejska. Neprotestovala jsem. Jednak proto, že ulice byla téměř prázdná, za druhé jsem dobře věděla, že si to zasloužím. Když se Liška toulá a není schopná sama dorazit domů, musí na vodítko. A za třetí jsem si to náramně užívala. Liška ve mě skákala radostí do stropu. 

Došli jsme domů a já se vydala směr sprcha. Sakra! Zapomněla jsem si ručník. To znamená 5 ran tušírkou. Ručník totiž zapomínám skoro pokaždé, když do té sprchy jdu. Logické by bylo, mít ho ...

Přijela jako stydlivě slušná, její rty pevně sevřený jakoby se chránila. Lícní kosti zvýraznily její tvář a dvě harmonický křivky krku odhalovaly její niternost. Naučil se číst řeč těla a nenápadně tak manipulovat s lidmi. Třeba jim i dát pocit důležitosti, jedinečnosti, když bylo třeba. Její chování byla ale jen póza pro okolí. Nehraná, ale přesto její skutečná přirozenost byla jinde. Stačilo, aby se za nimi zavřely dveře a sama se začala převlíkat, zatímco on vytáhnul notebook a s omluvným pohledem k ní pohlédl. "Chápu ...

„Ahoj, jak se vede, co nového?“ s těmito slovy a úsměvem jsem si přisedl ke své, relativně čerstvě třicetileté, kamarádce Lucce ve vinárně, kam jsme občas po práci chodili pokecat. Rád jsem ji viděl, ale stejně ve mně při setkání s ní, stejně jako ostatně vždycky, trochu píchly vzpomínky. Byli jsme totiž nějakou dobu řekněme kamarádi s benefity. Víc bohužel nešlo, a i když já chtěl v tom benefitování dál pokračovat, ona to v jeden moment ukončila. Ani nevím vlastně proč konkrétně. Každopádně, když jsem to rozchodil, zůstalo u „jen“ kamarádění. Lucka vzhlédla od mobilu, který v podstatě neodkládá a pořad na něm něco píše či sleduje, a trochu naštvaně odpověděla: “Čau, jdeš pozdě“.  Neodkládá jej proto, že přesunula svůj život ze značné části na Instagram. Stala se z ní totiž před cca dvěma roky totálně zapálená tzv. fitness influencerka. Tím, že se pro to fakt zapálila, je asi i docela úspěšná a vím, že teď dokonce trénuje a koučuje nějaké holky přes net a pár i dokonce ...

Kdy jsem kráčela na svou první spankingovou schůzku a myslela si, kdoví jaká to nejsem rebelka. Očekávala jsem, že se vždy bude všechno točit kolem mě, stačí kývnout a chlap pojede za mnou desítky kilometrů jen za mojí malou osůbkou. Ale brzo se našla jiná, snadno dostupná a znalejší ve světě mužů. 

Tvrdohlavost mi však zůstala. Nikdy nedělám to, co nechci, ať se děje cokoliv. Objevila jsem však v sobě touhu psát o svých prožitcích, snech a touhách. To si nikdy nenechám vzít. Námětů se za těch několik let od prvního akčnění našlo dosti. 

Vzhledem k tomu, že nemám potřebu a nikdy jsem neměla , někam patřit ( brzo jsem pochopila, že pro ostatní budu vždy za tu "divnou" holku), zbylo mnoho a mnoho času na vymýšlení různých ...

Tak nevím, jak tak koukám na nové fotky na internetu - připadá mi, že nás na venkovní akce moc lidí není, nebo tomu tak skutečně je? Zajímá vás nějaká akce venku? Podělte se prosím o své představy či zkušenosti v komentářích. Díky!