Blogy uživatelů

Píšete mi zajímavé zprávy a ohlasy na blog. Milujete Tajfunův příběh i s jeho konci - se špatným se mnou, ale obecně s velmi pozitivním novým začátkem, kdy vykročil vstříc svému životu. Možná už je únavné, jak píši, že jsem za něj ráda, přeji mu to nejlepší a držím mu pěsti za jakoukoli cenu. Myslela jsem, že tahle linie celého příběhu je do očí bijící, ale spletla jsem se.

Nedávno jsem po dlouhé době narazila na Lajfkové diskusní vlákno na téma Bludy a mýty v BDSM - a vzpomněla jsem si, že zrovna na toto téma asi nikdo zatím na blogu nepojednal - a řekla bych, že téma je to dost zásadní. Navíc - shodou okolností zrovna včera mi zde na chatu psal jakýsi chytrák a cítil potřebu mi sdělit, že neuznává switche, protože to je prostě zmatený nerozhodnutý člověk :-D No - a to je taky jeden z krásných BDSM mýtů :-) Tudíž jsem se rozhodla rozebrat několik nejčastějších BDSM mýtů - aby zejména nováčci netápali v tom, jak to vlastně je - a nenechali se ovlivnit manipulacemi těch, kteří je jen chtějí sbalit a dosáhnout svého :-)

Zrovna jsem slyšel, jak se M.C. Putna pouští v rozhlase do života a smrti sv. Kateřiny Alexandrijské. Začal jsem přemýšlet nad životy svatých tak, jak je najdeme u východních církví nebo ve středověké hagiografii. Většina těch vyprávění končí hodně explicitním SM/snuff pornem - stejně jako pozemský život Ježíšův.

Křesťanství pozvedlo mučednictví na zcela novou úroveň. Ve Starém zákoně najdeme spoustu násilí, ale smrt zvlášť bolestivým a potupným způsobem tam není žádné transcendentní plus. Islám sice zaručuje mučedníkům instantní cestu do ráje, ale to je tak všechno. Nezáleží na tom jak, ale pro co muslim položil život a pokud je to islám, pak je prostě v ráji jako všichni ostatní. Křesťanství zavádí další hierarchickou vrstvu svatých někde mezi proroky a residenty ráje.

Životy svatých byl jeden z nejpopulárnějších literárních žánrů vrcholného středověku, baroka a v učesané podobě formoval děcka až do začátku 20. stol..  Jak na tuhle stimulaci mohly reagovat submisivní ...

Malá reportáž z mé účasti jako vystaveného modelu.

Když se ohlédnu zpět v mém životě, tak byl každý posun doprovázený nějakým skokem do neznáma. Měl různé podoby, začalo to před dvaceti lety tím skutečným skokem bungee jumping po hlavě ze sto metrů. Pak třeba chůze po žhavém uhlí, po střepech, začátek samostatného živnostničení byl také silný zážitek. Nebo loni v létě jsem si věnoval pobyt v noci, v lese, ve velké bouři, bez šatů (podrobně jsem o tom psal na fb). Všechno to byly situace, kdy jsem více méně ztratil kontrolu nad sebou, nad svým životem, nad svými penězi, nad svým tělem, nad svým rozhodováním a odevzdal se tomu, co přijde.

Možná z některých příspěvků pamatujete Majáka - mého kamaráda ze střední školy. Bylo nám sotva 16, když jsme se poznali a už se tedy známe asi 12 nebo 13 let. On byl šašek třídy a já podle něj nedosažitelná kráska třídy. Asi proto, že jsem už tenkrát tíhla k dlouhodobým vztahům a většinu střední byla zadaná. Byl to ten typ, u kterého jsem měla pocit, že ode mě potřebuje kamarádskou pomoc. Užili jsme si spoustu zábavy na různých chatách, silvestrech, narozeninových oslavách, koupalištích i na plesech. Mezi střední a vysokou si nakonec našel i on holku a odstěhoval se s ní pryč. Tak trochu se vykašlala na nás, staré kamarády, a žili jsme si každý po svém. Potkali jsme se tak jednou do roka až do doby, než jsem do jeho města jela na dvoudenní pracovní výjezd. To už jsem byla magistra a on ještě dostudovával. Večer jsme šli do hospody, hodně toho vypili. Já byla v té době zadaná s tím Vanilkou, se kterým hrozilo, že skončím z toho nejméně ušlechtilého důvodu - protože jsme spolu byli už nějakou ...

Dneska jsme se setkali - s Tajfunem, s Petrem, mým trans ex, mým malým snem, co mi obrátil život naruby. Kdo sledujete můj blog, tak jistě pamatujete všechny ty zvraty, rozchody a nakonec opravdu rozchod.

Víte, co je nejhorší? Že se neponaučím...