Život
Zapadá slunce…
je čas jít…
do snů…
však mě
Životní ironie
Má ironie… osudová…
můj osude ve vínku schován…
jak úsměvně se na ...
Přijď
Za záda zápěstí mé přimkni…
provázkem
kůži
omotej v sevření…
Čekání
Sepnuté dlaně,
jež nemodlí se
…
klečící panně
Byla jiná.
Příjemná mladá žena v uniformě služebné. Stála přede mnou a to, co se mělo odehrát, byl její sen a na mně bylo, abych jí ho pomohl naplnit a prožít.
Seznámili jsme se náhodou, když jsem jí oslovil na jednom z webů a oba jsme zjistili, že máme cosi společného. Ona touhu být ovládána a já touhu ovládat. To společné měla právě oblečené na sobě. Kostýmek služebné. Ve vlasech měla stuhu, na krátkých šatičkách krajkovou zástěrku, na nohách punčochy, na jejichž horním konci po obou stranách vykukovaly spony podvazků. Její dlouhé nohy doplňovaly hezké botičky na podpatku. Stála tu s pohledem upřeným k zemi a tiše naslouchala tomu, co jsem jí říkal. Mlčky přikyvovala. Věděla, že to, co spolu prožijeme, je jen hra na realitu. Nemohl jsem ji zaměstnat, jako služebnou, a proto jsem jí ani nemohl dát výpověď, pokud by neplnila své povinnosti. Všechno tak bylo jen na naší dohodě a jejím respektování.
A hra mohla začít. Řekl jsem jí, co má dělat a co bude následovat, pokud ...