Blogy uživatelů

Po několika příjemných letech jsme oba cítili, že náš sexuální život stojí za prd. Už jsem měl docela ujasněnou svojí roli, všechno jsem vyklopil a začínali jsme experimentovat. Tedy hlavně já, protože Bětka má v sexu pasivní náturu.

Jednoho krásného dne jsem narazil na fenomén Tank Girl. Původně jde o komiks, ale vyvinul se z toho archetyp. Pro mě velmi přitažlivý. Mám rád ostentativně sebevědomé až drzé ženy.

Nic zlého netuše jsem předložil svůj nález mé drahé polovičce a začalo peklo. Prostě na ní žárlila. Byli jsme tehdy mladí a blbí, takže to během pár měsíců eskalovalo v rozchod. Vystřídala pak několik partnerů. Do roka to vždy skončilo tím, že ji začli bít v tom špatném smyslu.

Mrzí mě, že jsem to nepodchytil včas a s dostatečnou razancí.

Proč miluju Tank Girl? Protože sere na konvence.

Pán a rab. Když jsem to slyšel poprvé, málem jsem si uchcal. Jde o pár stránek ve velmi kryptické Fenomenologii ducha. Jednoduché shrnutí: Pán straší, rab se bojí a strach ho nutí dělat věci, které by jinak nedělal. Kupodivu tu má navrch rab, protože právě on "dělá věci", zatímco pán jen straší. Tohle podobenství perfektně ilustruje podstatu každého mocenského vztahu.

Hegel to má hodně vyhrocené a jeho pán hrozí smrtí (sám je ochoten položit život), rab pod pohrůžkou dává celý život. Ve Fenomenologii je to krátká kapitolka a hned se pokračuje syntézou někam dál. Nicméně právě vztah pána a raba je pro Hegela zakládajícím aktem společnosti a celá Fenomenologie je pak vypracováním tohoto základního vztahu až k dobovému vrcholu, Pruskéhmu státu.

Z Hegelova veledíla toho moc nezbylo, ale dialektika pána a raba je pořád dráždivá. Narazil tu na něco, co je skutečně základní pro jakýkoliv vztah: Jde tu o moc.

BDSM kupodivu velmi dobře sedí do téhle romantické koncepce. ...

Čtyřlístek je hodně divná parta. Tři mládenci na jednu holku. To prostě nemůže fungovat a takovou blbost by nikdo nevymyslel, natož aby promořila podvědomí aspoň jeden a půl generace. Řešení je jednoduché a tvůrci k němu nabízejí klíč už jen tím, že do akce nasadili zvířátka: Jde od počátku o promyšlenou alegorii ženského nitra.

Posuďte: Každý samec představuje vyhraněný typ. Myšpulín je racionalista, věci vymyslí a zařídí, etiketu má v malíčku. Bobík má svaly, dokáže ocenit dobrou kuchyni, a bít se jak lev i v zcela iracionálních kauzách. Pinďa je empatik a nechá si uvázat mašličku. Dohromady dělají ideál muže.

Fifinka zcela naplňuje dichotomii zvrhlice/světice. Sice se presentuje v růžových šatičkách a s formou na bábovku v ruce, ale to nic nemění na faktu, že slouží třem pánům ve vztahu, který nelze neoznačit za bestiální. Všimněte si rafinovanosti, se kterou tvůrci přiřkli jediné samici podobu feny - ta je sice v běžném povědomí spojována se submisivitou, ale v ...

Čas plyne jako voda v řece, někdy se jen líně převaluje, jindy chvátá kupředu dravý tempem. Ale stále mění svůj tvar a utváří věci kolem sebe.

Když jsem se před nedávnem vrátil po několikaleté odmlce na sociální sítě, věděl jsem, že to bude jiné, než „tehdy“.  Některé věci mě překvapily a některé trochu rozesmutnily. Dovolte mi se s vámi o to podělit a maličko nastavit zrcadlo jako člověk, ...

Sejde z očí, sejde z mysli, a co sejde z mysli, to definitivně sejde z biče.... Pomalu se mi začínají mlžit detaily ze soužití s Petrem. Nevídám ho, myslím na něj méně, protože prostor, který zabírají myšlenky na něj, si pomalu uzurpují jiné a aktuální věci všedních dní. A samozřejmě i moje touha skončit s ním znova v posteli a malovat ranami rudé ornamenty po jeho těle, je menší.

# Nocí si létám, v mysli Tě svlékám. |mentální nahota mě svíjí, ten pocit ubíjí. # Vidím Tvou tvář, napohled hříchy zakalenou. Tvé vlasy hladím, pomalu odkrývám krásu Tvou v hříších zabalenou, spolu s ní svatozář. # Hříchy stekaji po mé kůži, /čekám kdy je zachytíš. Schováme je do krabice, /myšlenky mé pochytíš. Svatozář nás osviti, / společné chvíle odchytí. # Tvé hříchy chutnají jak láska; mám je zrovna na svých rtech. Cítím Tě, jsi v mém náručí, já snad v Tvé mysli, mám tě dlouho ve svých snech. # Hodiny ukazují jak čas letí, /neochazej počkej tu. Je mi krasne v Tvém objetí, / chci s Tebou sdílet ten hustý -vzduch. Rázně se vracis, Stůj! Moc na mě nemachruj! Vystrcim drápky... # A stejně víš, že miluju mít rozdrápanou hruď, skoro kolik Tebe. Euforicky vyšiluju, víš, kolik to i Tebe zbožňuju, tak už vystrč ty drápky, jen na Tebe čekám.. # Špičky nehtů, dotknou se se Tě zlehka, /jen se na mě podíváš. Vryji se hlouběji, ...