Blogy uživatelů

Jen bych rád věděl, jestli se ptáš i dnes, jako tehdy mě.

Už nějakou dobu nad BDSM a DS přemýšlím trošku jinak. Nejde mi nyní tolik o okamžité potěšení nebo bolest, ale o intenzivní emoce. A správné emoce, správná nálada, dokáže udělat i z celku obyčejného okamžiku něco neuvěřitelného. To vše nějak umocňuje zážitek a pomůcky a praktiky někdy spíše slouží vyvolání těch emocí, kdy je milování jiné...

Říkám tomu „emocionální BDSM“. Jemné a intenzivní. Umožňující jít hlouběji s „obyčejnou“ bolestí a potěšením. Tohle je popis hezké chvilky, kterou jsem prožil s jednou dívkou. I ona sice nakonec odešla z mého života; fyzická vzdálenost má své nevýhody. Nicméně na to, co jsme spolu prožili, budu vzpomínat dlouho.

Až donedávna jsem si vůbec neuvědomovala jednu z důležitých vlastností pro dominanta. Každá subinla je jiná a potřebuje něco jiného. Ale sebekontrola dominantní osoby je důležitá vždy. Protože jak chce ovládnout bouři, když nedokáže ovládnout sám sebe. Na D/S vztahu je to velmi poznat. Když neco provedu, tak můj Pán se samo zlobí, ale jeho reakce je taková, ze jen řekne ,, za tohle mas padesát rakoskou. A pro ten okamžik to končí. A po vykonání trestu je to zapomenuto. Ale trest neprichazi hned, nejdřív musi ovladnout svůj hněv a teprve potom mi ho může udělit. Vím, že když hodně přestřelím, tak se vždy ovladne, podívá se hodně přísně, a v tu chvíli vím, že příjde trest. A trest je pro mne trest. Nemusím schválně zlobit nebo provokovat. Když chci výprask dostanu ho. Ale ten trestný je jiný. Nebolí jen fyzicky, le spis psychicky. Vzdy za něj poděkuji. A je mi odpuštěno. Přiznám se , že u výprasku za trest vždy pláči. Dostávám tak ze sebe své provinění.

Machistický mizera Milan měl masochistku Marii mnoho měsíců. Milan Marii mučil, máčel močí, mocně mlátil, majetnicky modifikoval. Marie musela Milana masírovat mexickými mlži, mýt mu maserati maďarskou minerálkou,mazat mahagonové monumenty marihuanovou mastí( měl manýry milionáře, možná miliardáře),  mnohokrát mu musela manuálně manipulovat moudím.. Marie mlčela, mluvil majitel. Mučíval milenčiny melounky mutovanými mravenci,modrým motouzem, motykou málokdy. Měla-li málo modrřin, mrskal Marii mokrým mopem.

Občas jsem slyšela o BDSM rauši. Kdy se dana osoba nebo osoby úplně propadly do jakoby tranzu. Říkala jsem si, že bych to také jednou chtěla zažít. Myslela jsem, že po špatné zkušenosti už se nikdy nepřestanu kontrolovat. Ale pak jsem potkala toho pravého muže. A po návratu z týdenního festivalu, kdy si mne tam vyzvedl  začala obrovská bouřka. A tak bylo jasne co se hude dít.  Byla jsem tak nabitá energií. Chtěla jsem zkusit pověsit za prsa. A tak jsem poprve okusila jake to  je se sama pověsená za ňadra se vytahnout pomoci kladky nahoru. Jaké to dostavat výprask když stojím na špičkách a mnoho dalšího. Ten den jsem zvladla daleko víc než jindy. Dostala jsem se do tranzu a z něj se probrala až na zemi na dece v jeho náručí. To odpoledne jsem zažila nespocet emocí, nespočet ran, orgasmů. V ten moment mi došlo, že on má mou plnou důvěru. Protože bez důvěry bych tohle nikdy nezažila. V te chvili kdy se Sub ztratí je to on kdo ma kontrolu zda to neni za hranicí. Během roku už se mi ti nestalo. Hrajeme si, ale ta rauš zmizela v každodenních starostech. Ale.... Festival se blíží...

Stojím opřená o trestnou lavici. Obě ruce spoutané pouty, jsou připnuté ke kusu železa někde na ní ... že jsou mé vlastní už je celkem úsměvná věc, že jsem si je sama přinesla, to už není tolik k smíchu, jako na začátku dnešního večera... 

Lehká, erotická, emocionální BDSM fantazie. Nástin některých mých představ a tužeb ohledně dlouhodobého věznění. Nešikovný pokus popsat hezké kousíčky mé minulosti. Jakási snaha o D/S dynamiku, o eleganci, ve které je o něco více něhy namísto neustálého "Copak jsi neslyšela děvko" nebo opakovaného "Hodná holka!".

Doufejme, že to uspokojí lidi, kteří si v minulosti stěžovali, že píšu o příliš normálních tématech, nesouvisejících s BDSM. :)