Blogy uživatelů

Kdo by si to kdy pomyslel že budu psát blog. Já určitě ne. Až když mi jedna nejmenovaná po jednom mém výlevu do jejích zpráv navrhla že když už jsem takový grafoman, tak proč nepíšu blog. Zasmál jsem se a říkal si že to opravdu není pro mě. Jsem sice exhibicionista ale ne až takový abych odhaloval i svůj vnitřek. Ostatně koho to zajímá co si myslím a co se mi honí v hlavě. A s tím jsem to uzavřel. No nechme teď stranou že vlastně je to stejné i s tím fyzickým exhibicionismem, koho zajímá jak vypadám a jaké mám tělo a výbavu, že? No pravdou je že když už exhibicionistou, tak skrz na skrz, ne? Každopádně, co mě ve skutečnosti přivedlo k tomu že jsem začal toto sepisovat nebylo nic než obyčejné zklamání ze života a potřeba se nějak realizovat a zabavit. A tak tu teď sedím, poslouchám hudbu ve sluchátkách a obnažuju své vnitřní já. Ale ať to není jen takové kecání o ničem, tak si vždy vyberu nějaké téma, co se mi stalo, co se mi zdálo nebo co vlastně se mi tak nějak honí hlavou.

Přicházíme oba do sprchy, já si nemám co svlékat, proto vstupuju první a čekám na tebe.. Jestli mě opět připoutáš.. Ty už sis zula vysoké, lesklé kozačky a svlékla zbytek svého overalu. Přicházíš za mnou a vstupuješ ke mně do sprchy. Pouštíš teplou vodu, bereš si hadici do ruky a postupně nás oba myješ sprchovým gelem. Když se předkloním, abych si opláchnul i nohy, podíváš se na mě se zvláštním leskem v očích.. Zatlačíš mou hlavu níž a níž, až pochopím, kde je mé místo. Pokleknu před tebou a ty vezmeš sprchovou hadici a schválně mi jí držíš nad hlavou. Klečím tu jako v lijáku, jenomže v lijáku horké vody. Nahý, jen se silikonovým obojkem a pouty na rukou. Těm voda neublíží, proto je můžu mít trvale, od první chvíle, kdy nastoupím k tobě na výchovnou lekci, až dokud mě nevystrčíš ze dveří..

Klečím tu před tebou, před tvým ...

Jedno z mnoha setkání s mou subinkou. Nebylo ničím vyjímečné, prostě naše běžná schůzka. Ale možná o to bude tato povídka lepší - tj. tím, že je pravdivá a nijak nepřikrášlená.

Má subinka byla zadaná, takže jsme se mohli vídat jen občas - tj. kdy si našla čas a mohla zmizet z domu. Ale snažila se a tak jsme se viděli minimálně jednou týdně. Bylo jí 25 let, štíhlá, dlouhovlasá, menší prsa a naprosto nezkušená, když jsme se potkali. Dlouho cítila, že ji něco chybí a dlouho si to neuměla pojmenovat. Chápu, že pro nováčky je svět DS / BDSM tak trochu džungle a navíc narazit na někoho rozumného je někdy dost těžké. A rádoby domíků, kteří si kompenzováním nějakých svých problémů na subince léčí mindráky je tu bohužel dost. A subinka ...

Tentokrát jsme se domluvili, že to nebude ve tvém bytě. Už dlouho se bavíme o záměru, vybudovat si naši tajnou komnatu. Místnost, o které nikdo neví. Nikdo, jen my dva. Místnost zvukově odizolovanou. Ty se při orgasmech nechceš pořád krotit a tím si tlumit prožitek. A hlavně si nemůžeš pořádně užívat při mém výprasku. Roubíky špatně snáším a oba chceme vyzkoušet tresty, při kterých řvu z plných plic. Místnost tedy musí být někde v budově hodně stranou od lidí. Taková naše vysněná mučírna. Budeme o ní vědět jen my dva, případně jen ten další, koho bychom se rozhodli zapojit do našich hrátek. Vždycky jsem si myslel, že mučírnu budu zařizovat já. Seženu prostory, a i když budeme společně řešit, co v ní bude, veškeré stavební práce i zařizování kolem, se ujmu já sám. Tys mě ale předešla. Když mi jednoho dne oznamuješ:

ZAŘIĎ SI ...

Přicházím k tobě znovu. Opět stoupám po schodech a znovu mám v krku knedlík. Zhluboka dýchám a cítím zvyšující se nervozitu. Prvně jsem se utěšoval, že jestli bude i nějaké příště, už budu úplně v pohodě. Budu přece už vědět, co mě čeká a pokud mám někdy dostat pár na zadek, bude to jen jako, jak jsme si předem domlouvali. Jde přece jen o pocity podřízení, ne o to dostávat nařezáno.. Aspoň tak jsi mi to tvrdila, když jsme si přiznali podobné „záliby“..

Tak proč se toho k čertu zase bojím? Jsem chlap ke dvěma metrům, a přestože teď kvůli tobě denně cvičím, pořád mám dost přes metrák. Navíc sám jsem vždycky toužil po dominantní ženě. Nemusela by být nijak zvlášť krásná, ani štíhlá, klidně i starší, o takové věci v BDSM tolik nejde. Jen ať je pořádně dominantní, co nejvíc perverzní a hlavně schopná a šikovná mě ke všemu přinutit. Zkrátka vždycky ...

Přijíždím k tobě do bytu a ještě cestou si telefonujeme. Povídáme si o tom, jaký jsme měli den a snažíme se nebýt nervózní. Tedy já se o to pokouším, ale mám pocit, že mi to moc nejde. Naštěstí na mém hlase není nic znát a oba se v hovoru vyhýbáme tomu, co nás za chvíli čeká. První opravdová schůzka Paní a jejího Subíka. Dominy se svým otrokem. Vydaným jí napospas bez možnosti STOPKY! Pravidelně si o tom povídáme, píšeme si nápady na scénáře, ale právě jen tolik, abychom navzájem poznali, co koho láká. Párkrát jsme něco vyzkoušeli, ale ta pravá chvíle má přijít právě teď.

Stoupám schodištěm ke tvému bytu a zhluboka dýchám. Cítím jak mi s každým patrem silněji buší srdce a přemýšlím, jestli je to jen těmi schody. Blížím se ke  dveřím a naposledy mě v záchvatu nenadálé paniky napadá, že je poslední šance utéct a všechno zůstane ...