Blogy uživatelů

Zvědavost

Jen bych rád věděl, jestli se ptáš i dnes, jako tehdy mě.

Tak jako před lety, když jsi přišla z práce v tmavých šatech, které jsi po chvíli nechala ležet na zemi a pak nahá pobíhala z ložnice do sprchy a zpět a přitom vítězoslavně popisovala pár okamžiků od vyhraného soudu. Pak sis přes nahé mokré tělo přetáhla dlouhé bílé tričko, zalezla pod deku a schoulila se u mě. Zavřela oči a tvůj dech se uklidnil. Někdy jsi usnula. A někdy ses na mě po pár minutách podívala úplně jinýma očima a stydlivým hlasem zašeptala: 
"znásilníš mě prosím ? ... chtěla bych, aby to bolelo".



Vzpomínka na piknik

Už nějakou dobu nad BDSM a DS přemýšlím trošku jinak. Nejde mi nyní tolik o okamžité potěšení nebo bolest, ale o intenzivní emoce. A správné emoce, správná nálada, dokáže udělat i z celku obyčejného okamžiku něco neuvěřitelného. To vše nějak umocňuje zážitek a pomůcky a praktiky někdy spíše slouží vyvolání těch emocí, kdy je milování jiné...


Říkám tomu „emocionální BDSM“. Jemné a intenzivní. Umožňující jít hlouběji s „obyčejnou“ bolestí a potěšením. Tohle je popis hezké chvilky, kterou jsem prožil s jednou dívkou. I ona sice nakonec odešla z mého života; fyzická vzdálenost má své nevýhody. Nicméně na to, co jsme spolu prožili, budu vzpomínat dlouho.


Narozeninový dárek (Moi a Cukřík 01)

Mám na sobě sukni a halenku přesně tak, jak jsi to chtěl a stojím uprostřed tichého pokoje. Světlo je tlumené přes těžké závěsy bránící slunci opřít se do místnosti celou silou. Prohlížíš si mne a nic neříkáš … Stojím a čekám. To ticho je jako kladivo, které mi dopadá na temeno hlavy a ta se pod tvým pohledem postupně sklání, až se ti nakonec nedívám do očí vůbec.  … Vám … Vám se nedívám do očí, Pane.

Až pak přistoupíte, vyndáte z kapsy saka šátek a zavážete mi oči. Doléhá těsně a vnímám i jeho vůni, která lehce odráží tvůj oblíbený parfém. Vedete mne až ke stolu na který narazím stehny; přitlačíte na krk a donutíte mne se předklonit. Ležím teď na stole břichem, tváří a ruce mám dlaněmi opřené vedle hlavy. “A teď ...

Sebekontrola

Až donedávna jsem si vůbec neuvědomovala jednu z důležitých vlastností pro dominanta. Každá subinla je jiná a potřebuje něco jiného. Ale sebekontrola dominantní osoby je důležitá vždy. Protože jak chce ovládnout bouři, když nedokáže ovládnout sám sebe. Na D/S vztahu je to velmi poznat. Když neco provedu, tak můj Pán se samo zlobí, ale jeho reakce je taková, ze jen řekne ,, za tohle mas padesát rakoskou. A pro ten okamžik to končí. A po vykonání trestu je to zapomenuto. Ale trest neprichazi hned, nejdřív musi ovladnout svůj hněv a teprve potom mi ho může udělit. Vím, že když hodně přestřelím, tak se vždy ovladne, podívá se hodně přísně, a v tu chvíli vím, že příjde trest. A trest je pro mne trest. Nemusím schválně zlobit nebo provokovat. Když chci výprask dostanu ho. Ale ten trestný je jiný. Nebolí jen fyzicky, le spis psychicky. Vzdy za něj poděkuji. A je mi odpuštěno. Přiznám se , že u výprasku za trest vždy pláči. Dostávám tak ze sebe své provinění.
Sebekontrola je důležitá stejně ...

Příběh M

Machistický mizera Milan měl masochistku Marii mnoho měsíců. Milan Marii mučil, máčel močí, mocně mlátil, majetnicky modifikoval. Marie musela Milana masírovat mexickými mlži, mýt mu maserati maďarskou minerálkou,mazat mahagonové monumenty marihuanovou mastí( měl manýry milionáře, možná miliardáře),  mnohokrát mu musela manuálně manipulovat moudím.. Marie mlčela, mluvil majitel. Mučíval milenčiny melounky mutovanými mravenci,modrým motouzem, motykou málokdy. Měla-li málo modrřin, mrskal Marii mokrým mopem.


Opravdový rauš

Občas jsem slyšela o BDSM rauši. Kdy se dana osoba nebo osoby úplně propadly do jakoby tranzu. Říkala jsem si, že bych to také jednou chtěla zažít. Myslela jsem, že po špatné zkušenosti už se nikdy nepřestanu kontrolovat. Ale pak jsem potkala toho pravého muže. A po návratu z týdenního festivalu, kdy si mne tam vyzvedl  začala obrovská bouřka. A tak bylo jasne co se hude dít.  Byla jsem tak nabitá energií. Chtěla jsem zkusit pověsit za prsa. A tak jsem poprve okusila jake to  je se sama pověsená za ňadra se vytahnout pomoci kladky nahoru. Jaké to dostavat výprask když stojím na špičkách a mnoho dalšího. Ten den jsem zvladla daleko víc než jindy. Dostala jsem se do tranzu a z něj se probrala až na zemi na dece v jeho náručí. To odpoledne jsem zažila nespocet emocí, nespočet ran, orgasmů. V ten moment mi došlo, že on má mou plnou důvěru. Protože bez důvěry bych tohle nikdy nezažila. V te chvili kdy se Sub ztratí je to on kdo ma kontrolu zda to neni za hranicí. Během roku už se mi ti nestalo. Hrajeme si, ale ta rauš zmizela v každodenních starostech. Ale.... Festival se blíží...

výchova dívek v Čechách

Stojím opřená o trestnou lavici. Obě ruce spoutané pouty, jsou připnuté ke kusu železa někde na ní ... že jsou mé vlastní už je celkem úsměvná věc, že jsem si je sama přinesla, to už není tolik k smíchu, jako na začátku dnešního večera... 

Moje sebejistota, že tohle je přesně to, co chci se rozpouští každou vteřinou, které mi tak protivně odměřují tikající hodiny na stěně. Oči mám přikryté šátkem a to jen umocňuje pocit, že chci utéct. Cítím ho za zády, stojí, mlčí a propaluje se mi do kůže. Chci pryč! Nechci tady být, nechci tady být s vykasanou sukní a vystrčeným zadkem do místnosti, kam může kdokoli vejít. Hlavou mi běží nesourodá vlna myšlenek, zakončená větou, kterou jsem kdysi někde četla - dávej si pozor na to, co si přeješ, protože by se ti to taky mohlo splnit.

"Pusť mě!" křikla jsem do místnosti a spolkla vzlyk. Neumím uchopit vlastní pocity, stud, ponížení, vztek, že je mu úplně jedno, co říkám a propadám panice. "PUSŤ MĚĚĚĚ!" ...

Začátek minulosti

První setkání s bolestí. Vědomé. Cíleně si ublížit.
Klasická pubertální scéna. Sebepoškozování. Přehlušení psychické bolesti tou fyzickou. Naprosté uvolnění při pohledu na krvavé zápěstí. Dva pokusy o sebevraždu. První před nástupem na střední školu. Druhý po ztroskotané první hluboké lásce někdy po vysoké škole. Začal s psychickým vydíráním, zákazy chodit ven s kamarádkami, pak přišlo pár ran, přece se ti bolest líbí ty děvko, tak co děláš- Odešla jsem. Trpěla samotou a snažila se pochopit co se stalo. Bylo to přeci navždy. Ta láska. Zachránil mě. A najednou tak strmý sráz na ledové hroty nenávistí a opovržení. Respekt a tolerance popraskaná mrazem. A tak jsem byla sama. A chtěla zase trpět, chtěla jsem se řezat, ale už to nebylo ono, byla to nuda, bylo to vidět, bylo to pubertální, bylo to mou rukou, všechno to byly ...

Půjčovaná jiným

Dlouho si to člověk neuměl představit reálně, ale nakonec přišla příležitost a dopadlo to.

Není to příběh, ale realita.

Dostal jsem nabídku, že se postarám o jednu subinku, které Pán nemůže z časových důvodů dopřát vše, po čem ona touží a tak vznikl trojůhelník, ve kterém je subinka, její Pán a já jako rodinný přítel v roly dalšího dominantního Pána.

Proběhla první schůzka, subinka mě přivýtala s obojkem na krku, ale styděla se. Nedivím se jí, jelikož ani nevěděla kdo jsem a že budu jejím dalším Pánem. Po několika minutách stud opadl a ukázala mi své tělo abych zjistil, jestli o ni budu mít zájem.

A tak vznikl začátek, který bude pokračovat další schůzkou, kde si subinku už pořádně vyzkoušim.

Uvězněna #1

Lehká, erotická, emocionální BDSM fantazie. Nástin některých mých představ a tužeb ohledně dlouhodobého věznění. Nešikovný pokus popsat hezké kousíčky mé minulosti. Jakási snaha o D/S dynamiku, o eleganci, ve které je o něco více něhy namísto neustálého "Copak jsi neslyšela děvko" nebo opakovaného "Hodná holka!".

Doufejme, že to uspokojí lidi, kteří si v minulosti stěžovali, že píšu o příliš normálních tématech, nesouvisejících s BDSM. :)

Statistiky

Počet blogů
1 318
Počet článků
1 643
Počet komentářů
5 846