Blogy uživatelů

Tank Girl aneb jak jsem přišel o bejvalku

Po několika příjemných letech jsme oba cítili, že náš sexuální život stojí za prd. Už jsem měl docela ujasněnou svojí roli, všechno jsem vyklopil a začínali jsme experimentovat. Tedy hlavně já, protože Bětka má v sexu pasivní náturu.

Jednoho krásného dne jsem narazil na fenomén Tank Girl. Původně jde o komiks, ale vyvinul se z toho archetyp. Pro mě velmi přitažlivý. Mám rád ostentativně sebevědomé až drzé ženy.

Nic zlého netuše jsem předložil svůj nález mé drahé polovičce a začalo peklo. Prostě na ní žárlila. Byli jsme tehdy mladí a blbí, takže to během pár měsíců eskalovalo v rozchod. Vystřídala pak několik partnerů. Do roka to vždy skončilo tím, že ji začli bít v tom špatném smyslu.

Mrzí mě, že jsem to nepodchytil včas a s dostatečnou razancí.

Proč miluju Tank Girl? Protože sere na konvence.



P.S. Samozřejmě byla Tank Girl jen rozbuškou, protože ...

Jak se připravit na svazovací akci?

Svazování se mi líbí už delší dobu. Už jako dítě mě fascinovaly fotky nebo obrázky svázaných, a to i ve filmech pro mládež.  A že těch filmů bylo. Páni kluci, Knoflíková válka, Cesta na jihozápad, Rošťáci a lupiči, Hunterovo zlato, Letopisy Narnie, Tajemství dešťového pokladu, Komisař Rex. .... Všude svázaný kluci. Fotka je např.z filmu Už se nebojím.

Jenže život pokračoval dál, já, na rozdíl od vrstevníků, stále zůstával sám. Divný, nenormální.

V rodičovským šuplíku zůstávaly starší pásky od kalhot ... a hele v době, kdy byl dům prázdný se hodily ke kratšímu přivázání se k trubce od topení, vedoucí teplou vodu od plynového kotle do bojleru. Hezkej pocit bejt takhle přivázanej.
A sakra, tenhle zážitek byl občas zpestřen tím, že se kotel zrovna rozhod horkou vodu pumpovat touhle trubkou. To pak ...

Stručný úvod do dialektiky

Pán a rab. Když jsem to slyšel poprvé, málem jsem si uchcal. Jde o pár stránek ve velmi kryptické Fenomenologii ducha. Jednoduché shrnutí: Pán straší, rab se bojí a strach ho nutí dělat věci, které by jinak nedělal. Kupodivu tu má navrch rab, protože právě on "dělá věci", zatímco pán jen straší. Tohle podobenství perfektně ilustruje podstatu každého mocenského vztahu.

Hegel to má hodně vyhrocené a jeho pán hrozí smrtí (sám je ochoten položit život), rab pod pohrůžkou dává celý život. Ve Fenomenologii je to krátká kapitolka a hned se pokračuje syntézou někam dál. Nicméně právě vztah pána a raba je pro Hegela zakládajícím aktem společnosti a celá Fenomenologie je pak vypracováním tohoto základního vztahu až k dobovému vrcholu, Pruskéhmu státu.

Z Hegelova veledíla toho moc nezbylo, ale dialektika pána a raba je pořád dráždivá. Narazil tu na něco, co je skutečně základní pro jakýkoliv vztah: Jde tu o moc.

BDSM kupodivu velmi dobře sedí do téhle romantické koncepce. ...

Skrytá tvář Čtyřlístku

Čtyřlístek je hodně divná parta. Tři mládenci na jednu holku. To prostě nemůže fungovat a takovou blbost by nikdo nevymyslel, natož aby promořila podvědomí aspoň jeden a půl generace. Řešení je jednoduché a tvůrci k němu nabízejí klíč už jen tím, že do akce nasadili zvířátka: Jde od počátku o promyšlenou alegorii ženského nitra.

Posuďte: Každý samec představuje vyhraněný typ. Myšpulín je racionalista, věci vymyslí a zařídí, etiketu má v malíčku. Bobík má svaly, dokáže ocenit dobrou kuchyni, a bít se jak lev i v zcela iracionálních kauzách. Pinďa je empatik a nechá si uvázat mašličku. Dohromady dělají ideál muže.

Fifinka zcela naplňuje dichotomii zvrhlice/světice. Sice se presentuje v růžových šatičkách a s formou na bábovku v ruce, ale to nic nemění na faktu, že slouží třem pánům ve vztahu, který nelze neoznačit za bestiální. Všimněte si rafinovanosti, se kterou tvůrci přiřkli jediné samici podobu feny - ta je sice v běžném povědomí spojována se submisivitou, ale v ...

Děkuji...

Přiznám se, že jsem byla překvapená počtem reakcí na těch pár písmenek, co jsem tu napsala posledně...
Mrzí mě, že ne na všechny se mi podařilo odpovědět trochu líp, než jen poděkováním... a někdy ani to ne (ne vždy byla však chyba na mé straně... plné schránky, neaktivní uživatelé atd.).

Ráda bych navázala :) se svým bavlněným.... jak moji přátelé prohlásili... "ňuňu" provázkem...  na spoutání rukou a pootevřela tak trochu svou třináctou komnatu i tady (na fb tím už svoje přátele nějakou dobu týrám...).

Jak to říct. Ulevuji si prostřednictvím veršíků, básniček nebo jen rýmů, které ke mně přicházejí samy. A pravda, někdy si nejsem jistá, nakolik jsou moje vlastní a nakolik jsem je v minulosti adoptovala tak důkladně, že jsem zapomněla jejich autora.

Tahle je reakcí na první setkání s výjimečnou osobností literární kavárny (snad to moc nemotám)... Snad raději nejmenuji... Je to trošku ...

Provazy poprvé

Postupem času na ně narazí asi každý. Dokonalé záběry plné emocí, prožitku a od oka nerozluštitelných úvazů. Poprvé si člověk řekně - "Hmmm, to je pěkné...", podruhé - "Jo, kdyby tak jednou...". A tak jde čas. Najdete si pár oblíbených riggerů, které pravidelně sledujete, ale na pomyslném seznamu nevanilkovostí k uskutečnění se vázání nachází kdesi těsně pod čarou. Až se jednoho krásného dne všechny drobné úvahy, myšlenky a pokoutně posbírané střípky informací spojí a již nejdou ignorovat.

A tak jsem si udělal (alespoň podle mne) povinné kolečko. Vše začalo podrobnějším prozkoumáváním internetu, rozhovorů a jiných soudných i nesoudných zdrojů. Následovalo zahlcení zvídavými dotazy ochotně odpovídající, provazy a inteligencí políbené osoby. Mé odborné držení štaflí při vázání a exponenciální nárůst ...

Ohlédnutí zpět

Čas plyne jako voda v řece, někdy se jen líně převaluje, jindy chvátá kupředu dravý tempem. Ale stále mění svůj tvar a utváří věci kolem sebe.

Když jsem se před nedávnem vrátil po několikaleté odmlce na sociální sítě, věděl jsem, že to bude jiné, než „tehdy“.  Některé věci mě překvapily a některé trochu rozesmutnily. Dovolte mi se s vámi o to podělit a maličko nastavit zrcadlo jako člověk, ...

Sejde z očí, sejde z biče

Sejde z očí, sejde z mysli, a co sejde z mysli, to definitivně sejde z biče.... Pomalu se mi začínají mlžit detaily ze soužití s Petrem. Nevídám ho, myslím na něj méně, protože prostor, který zabírají myšlenky na něj, si pomalu uzurpují jiné a aktuální věci všedních dní. A samozřejmě i moje touha skončit s ním znova v posteli a malovat ranami rudé ornamenty po jeho těle, je menší.

Udělala jsem to, co ostatně dělávám v krizích. Utekla jsem opět raději pracovat do zahraničí. Už je to vlastně 3 týdny, co nejsem v Čechách a neruší mě, kde on se zrovna pohybuje. Dnes večer jdu na narozeninovou párty a je nulová šance ho potkat samozřejmě - protože vím, kde je. V ČR, v našem městě. Teď v práci, kolem 11. večer v jedné z cca 15 možných oblíbených putik. Je to oddech. Na druhou stranu jsem se uvrhla dobrovolně do pracovního prostředí, kde vím, že nejsem šťastná. Jsem tu většinu času sama, žádné fitko k dispozici, žádné kamarádky. Na cvičení jsem v příliš drahé zemi, na kamarádky ...

Hledání...

Někdo už od malička ví, kdo je a kam patří. Aspoň mi to tak připadá. :)
Připadá mi, že jsem sama s tím že se hledám...
Znovu a znovu prohlížím své myšlenky a pocity a zkouším přijít na to, kdo vlastně jsem...
Jsem vděčná za zkušenosti, které jsem si prožila. Nejvíc za ty hodně nepříjemné.
Jsem vděčná i za ty krásné.
Snažím se žít tak, abych se nemusela stydět, ale tak jako všichni, dělám chyby.
Nedokonalá perfekcionistka... :)
Snažím se pochopit ostatní a nesoudit, ale někdy mi to nejde.
Nedokážu být už tak tolerantní, ani tak hodná jako dřív.
Naivní holčička... :)
Asi to jde s věkem... dřív jsem si myslela, že po třicítce jsou lidé už staří.
Jak moc jsem se mýlila...
Teprve se čtvrtým křížkem na krku jsem začala skutečně žít. Hodně věcí začalo najednou dávat smysl a padla spousta omezení a zábran... ale stále nemám jistotu... ...

Další práce dvou lidi z jiného světa

# Nocí si létám, v mysli Tě svlékám. |mentální nahota mě svíjí, ten pocit ubíjí. # Vidím Tvou tvář, napohled hříchy zakalenou. Tvé vlasy hladím, pomalu odkrývám krásu Tvou v hříších zabalenou, spolu s ní svatozář. # Hříchy stekaji po mé kůži, /čekám kdy je zachytíš. Schováme je do krabice, /myšlenky mé pochytíš. Svatozář nás osviti, / společné chvíle odchytí. # Tvé hříchy chutnají jak láska; mám je zrovna na svých rtech. Cítím Tě, jsi v mém náručí, já snad v Tvé mysli, mám tě dlouho ve svých snech. # Hodiny ukazují jak čas letí, /neochazej počkej tu. Je mi krasne v Tvém objetí, / chci s Tebou sdílet ten hustý -vzduch. Rázně se vracis, Stůj! Moc na mě nemachruj! Vystrcim drápky... # A stejně víš, že miluju mít rozdrápanou hruď, skoro kolik Tebe. Euforicky vyšiluju, víš, kolik to i Tebe zbožňuju, tak už vystrč ty drápky, jen na Tebe čekám.. # Špičky nehtů, dotknou se se Tě zlehka, /jen se na mě podíváš. Vryji se hlouběji, ...

Statistiky

Počet blogů
1 256
Počet článků
1 601
Počet komentářů
5 832