Blogy uživatelů

Když se těšíte na rozbalování

Nevím jak vy, ale já už od mala zbožňuji rozbalování. Celkově mám velmi ráda obaly. Ať už se jedná o krabičku, dózu nebo sáček. Kolik já měla krabic od bot. :) A do dneška bych si nejraději každou krabici nechala. Ten pocit, když otevíráte svou vytouženou věc ... jaké je to na omak a pak po otevření vámi prostoupí její vůně. 

Není to rychlé rozbalování, aby to měl člověk honem honem za sebou. Je to takový druh rituálu a pokaždé při něm máte nádherný pocit. Vždycky se těšíte jak malí a čekáte, jaké překvapení najdete. A proto když jsme se rozhodovali nad základním obalem, věděli jsme, že nemůže být přehlížen a musí už sám o sobě udělat radost. Samozřejmě zároveň musí splňovat i svou funkci. Nakonec zvítězil černý samet. Příjemný na omak, robustní materiál, který se jen ...

Tolerance, jak ji možná neznáte

Příspěvek je ťukán rychlostí jednoho  slova (a pět oprav) za minutu z mobilu. Případné poruchy nejsou na vaší straně.

Milý neznámý čtenáři, co je vlastně tmelem společností - od zahrádkářů po Říši třeba i Římskou? Copak pohání v růstu ( nemyslím kulturisty) a vývoji celků, které vytváříme? 

Pozorný čtenář tuší, že tolerance to není. Tolerance nám zviřátkům zabraňuje (dík Matko Přírodo), abychom se vzájemně nesežrali v momentě, kdy protějšek má větší plat/hezčí subinku - doplň každý, co ti blízké jest. Je to žádoucí vlastnost? 
Jak se to vezme, že...na jednu stranu jsme tolerantní, na druhou stranu jsme vynalezli několik zajímavých způsobů, jak být tolerantní a přitom to vybranému jedinci/ skupině osladit- daně, bulvár, dobré mravy, pravidla chatů:-). Sám tu míru tolerance popravdě hledám ( buďte dobrý Johne Spartane mne řekněme nějak neoslovuje)...

Dostávám se tím takříkajíc k meritu věci-jaká míra tolerance ...

Hra

Zahrada je zalitá sluncem, stejně jako její mysl. V červených plavkách se protahuje vystavuje svoje křivky na obdiv.. Je si vědoma své přitažlivosti a snaží se každým gestem být co nejvíce žádoucí.  Ví že ji  soused pozoruje, ví jak mu tečou sliny v  touze potom co nikdy mít nebude.  Užívá si pocit moci nad jeho duší není v jeho moci odtrhnout z jejího těla oči. Je to hra kterou sním hraje pro své potěšení. Mizí v domě kleká si   dva kroky ode dveří usedá na paty a s rukama za zády čeká na svého pána.
Lehce se chvěje  jako vždy když má přijít ji ztrestat. Má pocit že se její duše propadá do propasti a to z vysoké hory na které ještě před chvilkou stála.

Krásné ráno ke kávě o samotě

Vím, kde jsi. Vím, kde budeš za pár hodin. A Ty to víš taky. 

Tolik jsem chtěla... Mít, vlastnit i ztratit. Být vlastněna, mít ten pocit být ztracena. Chtěla jsem mít možnost úniku. Čekala jsem zase na tu chvíli, až to přijde a já se budu chtít rozeběhnout. Pak se ale otočit a za mnou vidět tmu. Nikoho, kdo by mě dohnal, kdo by mě pevně chytil do své náruče a nepustil, i kdybych ho kopala do holeně. Vždycky to přišlo!

Hra na nevinnou nebo zlobivou. Kolik toho vydržíš? Kolik si mohu dovolit? I takové otázky mě dříve napadaly. Výsledek jsem ale znala. "Vzdáš to."

Napsala jsem za život tolik slov a vět, které dokonale popisovaly, jaký bys mohl být. Tolikrát jsem si vybarvovala myšlenky, kde ses objevoval v našem virtuálním comicsu jako postava, ke které vzhlížím. A pak jsem padla k zemi a držela se pevně za ruce v takovém objetí, až se mi nehty zarývaly do kůže. Sklíčená v panice a zoufalství, že jsem ...

Věda a BDSM

Stačí pustit internet a po krátké práci s klávesnicí veškeré tajemno spojené s BDSM pomine. Všechno je to prosté. Subíci jsou buď pro běžný život nepoužitelní, nebo to jsou naopak vysocí manažeři odpočívající od každodenních povinností. Dominy jsou prachsprosté megery, o které by si normálně nikdo ani kolo neopřel. Celé úchylstvo širého světa má minimálně dvacet bodů IQ na zbytek populace. A vůbec, jak to tedy je? Existuje něco, co mají BDSM pozitivní společného? Extroverzi? Introverzi? Inteligenci? Schopnost řešit krizové situace? Pihu pod levou lopatkou? Kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru? Co na to věda? 

Pojďme se podívat na dva výzkumy. Jeden je čistě kvantitativní, zkoumá, jestli a jak se liší vanilkoví ...

Kdo jsem a co tu vlastně hledám III. (aneb Do třetice snad už najdu)

Tenhle článek o sobě píšu vlastně již potřetí. Poprvé – před cca sedmi roky (a ještě pod úplně jiným profilem) jsem něco základního sesmolil, ale nakonec si našel partnerku „normální offline“ cestou. Před zhruba 2,5 roky, po rozchodu s ní, jsem článek zaktualizoval (a tenkrát se sám nestačil divit tomu, na kolik věcí už jsem měl zase trochu jiný náhled). No a teď tedy aktualizace druhá, věřím, že již poslední. Obě aktualizace přinesly hlavně další zpřesnění a korekci toho, co jsem asi identifikoval jako hlavní důvody nezdaru předchozích vztahů (pokud to teda spolehlivě identifikovat vůbec jde). Jen se snažím, aby v tom bylo jasno.

Nakonec – už mi je 32 let a to už si i chlapi ...

Pojď Otroku, budeme si hrát !

Pojď otroku, budeme si hrát !
Čekám na návrat své Paní.
Čas pro mě nehraje roli, okolní svět stejně tak.
Než Paní odešla za svojí kamarádkou do místní vinárny za zábavou, neopomenula se postarat o mě.
    Beze slov a bez jediného pohybu klečím v rohu místnosti, nic jiného mi ani díky dřevěnému pranýři nezbývá. Jakýkoliv pokus o únik je naprosto nemožný stejně jako změna mé pozice.
Masivní dřevěná konstrukce mi obepíná kotníky, zápěstí i krk a o zbytek se postaraly kožené pouta spolu s obojkem.
Vysoký obojek a pouta byly pečlivě uzamčené visacími zámky. Stejně byl zamknut i pranýř jen s tím rozdílem, že zámky byly o hromadu větší.
Klíče má Paní. Jsou jen její - stejně jako já.
    Netušil jsem co mě čeká až se Madam vrátí ale už teď jsem tušil, že mě nijak a v ničem šetřit nebude. To jsem s jistotou věděl ...

Nechtěný večer

Je teplý letní večer, jak se ostatně dá v půlce srpna čekat. Z chaty, schované mezi stromy, je slyšet tlumená hudba a čas od času úryvky hovoru. Ticho a tmu náhle prořízne proud světla z otevřených dveří a výrazně hlasitěji slyšitelná hudba. Oboje zase rychle utne hlasité prásknutí dveří. Všechno vypadá jako před momentem, jen na příjezdové cestě se pomalu pohybuje silueta dívky. O chvíli později se dveře otevřou znovu a vykoukne druhá postava. Chvíli mžourá do tmy, aby se po chvilce s hláškou „Ty vole, ona fakt odešla. Si myslí, že dojde zpátky pěšky? Kráva,“ vrátila dovnitř. 
Rozčileně vypadla ze dveří na cestu před chatu. Byla neskutečně naštvaná. Slíbil jí večírek, ze kterého se vyklubala obyčejná chlastačka u kamaráda na chatě. Navíc na ni byl pěkně protivnej, když po cestě zastavil v lese a chtěl, aby ho vykouřila, ...

Krátká

Dnešní schůzku jí Pán z důvodu časové vytíženosti naplánoval jako hodně krátkou. Její plnění, respektive neplnění, předsevzetí probrali už během dne po mailu. Věděla i jaký bude trest. Dostala vyměřeno 50 na holou, za to, že jí v seznamu zůstaly dvě nedodělané položky. Marně se snažila vysvětlit, že do zítřka by to stihla dodělat, Pán byl neoblomný. Navíc si vzpomněl i na trest, který ji udělil na konci minulé schůzky. Stále platil zákaz se udělat, za to, že posledně byla drzá a odmlouvala. 
Zvonek. Z bytu otevře vchodové dveře a čeká ve vstupu, až jej uslyší na schodech. Jakmile se blíží ke dveřím, pootevírá je a odchází do pokoje, aby splnila rozkazy. Má čekat pouze v prádle klečící uprostřed pokoje, s rukama za zády a zavřenýma očima. I když ví, co přesně ji čeká a že to nebude dlouhé, stejně je vzrušená, protože ...

Andělé neřesti

Andělé neřesti

 

Můj neřestný anděli

sevřels mě křídly

Statistiky

Počet blogů
1 223
Počet článků
1 593
Počet komentářů
5 825